— O.M.

The Stanford Prison Experiment

stanford_prison_experimentCo se stane, když do provizorního vězení na 2 týdny umístíte 24 vysokoškolských studentů a přidělíte jim role vězňů a vězeňských strážců? Na kolik si své nové role přisvojí? Na kolik budou schopni zneužít moc, která jim byla dána? Nakolik se jedni stanou tyrany, a nakolik se druzí stanou submisivními otroky?
To vše byly otázky, které si pokládal tzv. “Stanfordský vězeňský experiment”.

“Stanfordský vězeňský experiment” se odehrál v srpnu roku 1971 v podzemí chodeb Psychologické fakulty Stanfordské univerzity. Vedl jej doktor Philip Zimbardo, a jeho výsledky byly skutečně neuvěřitelné. Nikdo asi nečekal jak rychle mohou nastalé situace eskalovat, či jak rychle mohou subjekty svým rolím propadat…. 
Každý “vězeň” byl po zadržení svléknut, byl mu nasazen téměř degradující obleček s čepičkou a bylo mu přiděleno vězeňské číslo. Od té doby byli pouze čísly a ničím jiným.
Věženským strážcům byla přidělena militantní uniforma, obušek, píšťalka a reflexní “pilotky”, aby jim nebylo vidět do očí. Měli za úkol dodržovat pořádek a navodit autoritativní atmosféru skutečné věznice – bylo jen pár základních pravidel: nikdo za žádných okolností o tomto nesměl referovat jako o experimentu a strážci nesměli k donucování nikdy užívat fyzického násilí.

Trvalo to sotva 48 hodin a improvizovaná Stanfordská věznice byla naprosto jiným světem – vězni se bouřili; strážci je ponižovali, degradovali, psychicky i fyzicky mučili. Strážci, opojení svojí mocí, ztráceli stanford-prison-experiment-cellkontrolu nad svými rolemi a stali se skutečnými sadisty, zatímco vězni zcela přijali svou roli submisivních otroků vězeňského režimu. Vězni se začali jeden po jednom hroutit, ale i přesto, že mohli svou účast kdykoli ukončit, tak tak nikdo neučinil – ze strachu aby neselhali jakožto špatní vězni.
Jakékoliv vybočení z řady se tvrdě trestalo a fyzické násilí se objevovalo takřka neustále – strážci i vězni již mentálně zdaleka opustili prostředí experimentu a naplno se vnořili do reálného vězení, ze kterého není cesty ven. Ti vězni, kteří byli mentálně vyčerpaní a u kterých by hrozilo nebezpečí psychických následků, byli propuštěni – ale i u nich bylo velmi obtížné vysvětlit, že již nejsou součástí experimentu. Nedokázali po určitou dobu přijmout, že jsou pouze studenti a že v žádném vězení nejsou. Svým rolím naprosto propadli.
Jeden ze subjektů, “vězňů”, po experimentu prohlásil: “To nebyl žádný experiment, to bylo skutečně vězení. To bylo skutečně vězení, jen vedené psychology namísto státem.”

stanford-prisonExperiment dále gradoval a strážci se dál vyžívali ve své nadvládě nad nemohoucími vězni, a to až do té
doby, než jedna ze spolupracujících docentek, Christina Maslach, jako jediná vznesla dotazy k etičnosti tohoto experimentu. Uvědomujíc si, kam až tahle simulace došla, se Zimabrdo rozhodl po pouhých 6ti dnech svůj experiment ukončit. Pouhých šest dnů stačilo k tomu, aby se tato skupina vysokoškolských studentů naprosto vymkla kontrole a kompletně propadla vězeňskému prostředí. Z jedněch staly bestie a z druhých bezradné, vysáté, bytosti.

Podrobněji se problematice vězeňského experimentu věnuje několik dokumentů, kupříkladu níže uvedený krátkometrážní dokumentární snímek z dílny BBC.

↑ The Stanford Prison Experiment – dokument BBC

Na základě těchto skutečných událostí byl nyní natočen výborný celovečerní film, který s takřka dokumentární přesností přibližuje neuvěřitelnou atmosféru tohoto pověstného experimentu. Jestliže vás tohle téma zaujalo, tak vřele doporučuji film shlédnout.

↑ The Stanford Prison Experiment (2015 ) – Official Trailer

0 comments
Submit comment